Devět týdnů prázdnin je pro zaměstnané rodiče zapeklitě dlouhá doba. Jeden dva týdny pokryje dovolená, babička nebo oddílový tábor, ale co se zbytkem?

Počítejte s námi: když jsme byli malí my, trvaly tábory běžně tři týdny. Stačil tedy jeden dva a bylo vystaráno. I tehdy už existovaly příměstské tábory, v podstatě taková celodenní družina, kdy hlavním cílem zrovna nebylo děti zabavit a rozvíjet je, ale spíš jim spolu s jídlem poskytnout i dozor. Nic míň, ale taky ani nic víc. Dnes už si můžete vy i děti vybrat z neuvěřitelně široké palety táborů – od klasických, přes sportovní až k vysoce specializovaným či vědeckým táborům, které nabízejí stanice přírodovědců nebo třeba Národní muzeum.

Sportovní tábor je pro každého

To, co dětem skutečně chybí, je pohyb – pravidelný, všestranný a založený na principech fair play. Ne každý rodič je ovšem sportovně založený, časově flexibilní nebo dokonce pedagogicky nadaný. A ne každé dítě chce nebo může dělat sport na vrcholové úrovni, většina dětí má pohyb v krvi, jen najít ten správný směr a ty správné lidi, kteří ho navedou a povedou. „Kvalifikovanost vedoucích není při práci s menšími dětmi až tak moc důležitá,“ říká Roman Buček, prezident florbalového klubu Butchis. Podle něj záleží mnohem víc na tom, jestli jsou vedoucí a trenéři zapálení – jak pro sport, tak pro celkový rozvoj dětí. „Můžete mít skvěle proškoleného vedoucího, který je ale vyhořelý, unavený a děti nenadchne. Oproti tomu vedoucí, který má děti rád, chce si s nimi hrát a blbnout, ten děti zaujme a ony ho budou milovat,“ říká Buček, který vybudoval síť florbalových kroužků a založit florbalový klub, se kterým slaví velké úspěchy. Pořádá tábory pro děti od 4 do 15 let a sportovní vyžití na nich najdou jak zkušení sportovci, tak i ti, kteří se sportu běžně nevěnují.

Příprava na září a bez stýskání v „příměšťáku“

Příměstský tábor je mimo jiné skvělá příležitost, jak vyzkoušet něco nového. „Děti si vyzkouší atletiku, gymnastiku, míčové hry, zažijí jednodenní výlet, závody na koloběžkách a kolech na dopravním hřišti,“ vypočítává Roman Buček. Bude pak pro ně po prázdninách mnohem jednodušší vybrat si sportovní kroužek podle svého. Zkušený trenér radí sporty vyzkoušet, vybrat si dobře klub, ale pak u jednoho sportu nějakou dobu vydržet. A to i když se nebude občas potomkovi chtít. „Zpočátku bych malým dětem doporučil vyzkoušet více aktivit, aby zjistily, co je baví. Přes rok ale nedoporučuji kurzy měnit nebo je předčasně ukončit. Děti by se měly naučit i určité zodpovědnosti, a to i za tým,“ vysvětluje Buček.

Protože být součástí sportovního klubu neznamená jen sdílet společný čas, hřiště a trenéra, ale i společné hodnoty, zásady a smysl pro férovou hru.

Zdroj foto: BUTCHIS