Mozek pětiletého dítěte funguje jinak než ten dospělých. Zachycuje každý zvuk z ulice, vnímá změnu vašeho tónu hlasu, registruje blikající světlo i strukturu koberce pod nohama. Na rozdíl od dospělých ale předškolák postrádá schopnost tyto vjemy filtrovat a ty nedůležité prostě ignorovat. Výsledkem je pak stav, kdy dítě těká od jedné hračky ke druhé, nedokáže u ničeho vydržet déle než tři minuty a večer jeho tělo vibruje nevybitým napětím.

Neschopnost soustředit se automaticky neznamená problém nebo diagnózu. Velmi často jde o projev přetížené nervové soustavy, která zkrátka neví, jak zpomalit. Zklidnění totiž není vrozená vlastnost, ale dovednost, kterou musíme děti naučit podobně jako jízdu na kole.

Zbavte je problému volby a ruchu v pozadí

Jako rodiče chceme dětem, v dobré víře, nabídnout maximum možností. Otevřeme skříň s deskovkami, vysypeme před ně krabici hračkami a řekneme, ať si vyberou, s čím si chtějí hrát. Což dětem, jejichž nervová soustava je už tak přestimulovaná, nepomůže. Spíš naopak. Jenže pokud má dítě před sebou několik rozdělaných aktivit (stavebnici, autíčka, knížku, rozházené plyšáky a do toho hraje v televizi pohádka nebo z přehrávače hudba), jeho pozornost se tříští na malé kousky.

Proto tím nejdůležitějším pravidlem pro zklidnění dítěte je absolutní redukce.

· Jedna činnost na stole: Všechno ostatní musí zmizet z dohledu. Pokud se staví věž, kostky jsou jediným objektem v místnosti, který vyžaduje pozornost.

· Ticho jako základní kámen: Vypněte kulisu. Rádio nebo televize hrající na pozadí nutí mozek neustále zpracovávat podněty, i když se na ně dítě přímo nesoustředí.

· Zavřené úložné boxy: Průhledné krabice plné pestrobarevných plastů tvoří vizuální hluk. Hračky schované v neprůhledných boxech z přírodních materiálů dají očím odpočinout.

Děsivý prázdný bílý papír

Zkuste dětem dát čistý papír a tužku a řekněte „Namaluj mi něco”. Někdy to není problém. Když mají v hlavě jeden konkrétní nápad, popadnou ji a začnou. Jenže, když mají hlavu plnou zmatených myšlenek, volná tvorba na čistý bílý papír může působit děsivě. Dítě se zasekne a nenamaluje vůbec nic, přestože v hlavě má sto nápadů. Prázdná čtvrtka totiž vyžaduje obrovskou dávku kreativity, rozhodování a energie, kterou roztěkané dítě v danou chvíli nemá. A místo zábavné uvolňující aktivity se obyčejné malování mění ve frustrující problém.

Právě proto mají mandaly pro děti tak hluboký terapeutický přesah. Nejde o obyčejné vybarvování. Kruhový tvar a opakující se symetrické vzory fungují na dětský mozek jako uklidnění. Při vybarvování mandaly odpadá stres z toho, co má nakreslit. Dítě pouze následuje předem daný řád, což mu přináší okamžitý pocit bezpečí a předvídatelnosti. Jediné, co musí řešit, je, jakou barvu právě teď použije a jinak se jeho zrak i ruka soustředí na všechny ty drobné detaily. Dýchání se zpomaluje a mizí ta neustálá roztěkanost.

Pokud chcete u předškoláka trénovat takzvané flow (stav hlubokého ponoření do činnosti), mějte omalovánky pro děti vždy po ruce. Pro mladší děti, pro které jsou abstraktní tvary příliš náročné a nepochopitelné, stejně poslouží i klasické omalovánky zvířat. Důležité je pouze to, aby kresba měla jasné a silné kontury. Ohraničená linie obrázku ukazuje jasný mantinel.

„Těžká práce“ uvolňuje napětí

Pokud dítě poletuje po místnosti, skáče na gauči a vráží do nábytku, jeho nervová soustava pravděpodobně zoufale hledá takzvané proprioceptivní vjemy. Jedná se o informace ze svalů a kloubů, které mozku říkají, kde přesně se tělo v prostoru nachází. Když tyto vjemy chybí, dítě zrychluje, aby je získalo.

Okřiknutím v takové situaci nic nevyřešíte. Tělo potřebuje něco jako „těžkou práci“, aby se uzemnilo a začalo vnímat realitu a prostor kolem sebe.

· Tlačení zdi: Nechte dítě zkusit „odstrčit“ zeď obýváku celou svou vahou po dobu deseti vteřin. Silný tlak na klouby na rukou okamžitě zklidňuje.

· Záchranářský přesun: Dejte dítěti za úkol přenést těžký koš s prádlem, balík s plenkami nebo několik velkých knih z jednoho konce bytu na druhý. Fyzická námaha přenese pozornost od změti myšlenek v hlavě na ovládání těla.

· Pevné objetí: Pokud o to dítě stojí, metoda „palačinky“ (pevné zavinutí do těžší deky) nebo medvědí objetí poskytne nervové soustavě hluboký tlak, který prokazatelně snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu.

Přechodové rituály místo nárazových změn

Roztěkanost se výrazně zhoršuje v momentech přechodů. Ze hry k večeři, z vany do postele, z domova do školky. Dětský mozek neumí okamžitě přehodit výhybku z jedné silné emoce nebo činnosti do druhé. Náhlý povel ke změně obvykle končí pláčem nebo absolutní ignorací ze strany dítěte.

Zavedení přechodových můstků tento tlak dokáže zredukovat nebo dokonce úplně odstranit. Jak to může vypadat v běžném životě? Například ohlásit konec aktivity s předstihem, ale bez abstraktních časových údajů. Věta „Za pět minut se jde jíst“ pětiletému člověku nic neřekne. Mnohem funkčnější je konkrétní akce: „Až to auto dojede do garáže, půjdeme si umýt ruce k večeři.“ Nebo: „Až dobarvíme zvířátko, půjdeme spát.“ Tím získá dětská mysl čas na to, aby se připravila na konec jedné aktivity a začátek další.

Naučit dítě samo zpomalit vyžaduje trpělivost. Není to změna, která se odehraje přes noc. Ale když mu poskytnete klidné místo, smysluplné činnosti s jasnými hranicemi (ať už těmi na papíře nebo v čase) a možnost zapojit celé tělo, dáváte svému předškolákovi do rukou obrovský dar. Takže, co si dnes doma sednout a naučit se společně například jak kreslit slona. Dar umět zastavit a vnímat svět bez zběsilého přeskakování z jedné činnosti na druhou.

Zdroj foto: snilkuvsvet.cz